E. A.
31.3.2014, 13:36
Ahoj Šroubku. Dneska jsem zažila jednu z nejodpornějších věcí v Bratislavě. Jela jsem autobusem a úplně cizí člověk, asi padesátiletý chlap, mě začal sprostě urážet. JENOM TAK ! A víš co ? Nikdo se mě nezastal, absolutně nikdo. Jak ten zakomplexovaný člověk vycházet z autobusu, ještě na mě zařval a to jsem už nevydržela a začala v autobuse bulet. Bylo mi tak trapně. . . Samozřejmě, po bitvě každý generál a dneska přesně vím, co jsem měla dělat. Chtěla jsem Tě poprosit o pomoc – nechť jej ještě jednou potkám. Stejně jako Tví nejbližší vyhráli soud, i já potřebuji morální satisfakci. Momentálně se sama sobě nedokážu ani podívat do očí, protože jsem si všechno nechala líbit. . . Bez ohledu na to všechno – mám Tě moc ráda a vzpomínám na Tebe. Užívej Sluníčka, Šroubku. . .